Archeologové z Východočeského muzea v Pardubicích objevili za Zelenou bránou unikátní pozůstatky povrchu ulice ze 14. století. Nález se podařil v Zelenobranské ulici při výkopových pracích v rámci opravy brány. Přibližně metr a půl pod současným dlážděním se nacházela vrstva hatí – dřevěného zpevnění cest a ulic, které se ve středověku používalo k překonávání bahnitého terénu..
„Podle uložení vrstev a charakteru hmotných nálezů jako jsou keramické střepy je zřejmé, že jsme v období 14. století, tedy v Pardubicích před příchodem Pernštejnů. Je to obdobně stará archeologická situace jako ty, které jsme již dříve zaznamenali při záchranných výzkumech vedle budovy Komerční banky nebo před zvonicí na náměstí Republiky. Ty však měly jiný charakter a nedochoval se v nich organický materiál,“ uvedl vedoucí archeologického oddělení Východočeského muzea Tomáš Zavoral.
Zpevnění z větví
Hatě jsou stará technika zpevňování cest, která se používala zejména ve středověku. V Zelenobranské ulici je tvoří vrstva příčně kladených kuláčů a větví, která byla doplněná říčním štěrkem, aby byl povrch pevnější a odolnější. „Nejspíše to byla cesta, ale kvůli malému rozsahu nelze vyloučit, že plocha takto zpevněná dřevy mohla být i větší. Bohužel kvůli pozdější stavební činnosti se nám více nedochovalo,“ upozornil Zavoral.
„Tyto nálezy jsou v podstatě to nejstarší, co lze v historickém jádru města najít. Zatím jich je jen velmi málo a nelze tedy jasněji popsat podobu města patřícího ve 14. stoletím pánům z Pardubic, tedy Arnoštovi z Pardubic a jeho synům, především pak jeho známějšímu synovi stejného jména, který se stal prvním pražským arcibiskupem,“ vysvětlil Jan Musil, archeolog Východočeského muzea.
Mohutný obranný příkop
„Pod Zelenou bránou jsme tak našli další zajímavou situaci, která jasně prokazuje, že tehdejší městskou bránu stavitelé umístili do již vybudovaného obranného příkopu města. O něm víme od roku 2013, kdy jsme ho zdokumentovali v prostoru mezi zadním traktem knihovny a zvonicí. Také víme, že pokračuje severním směrem pod zvonicí. Ve druhém směru byl pak dokumentován pod domem čp. 63 na jižní straně Pernštýnského náměstí,“ dodal k významu nálezu Zavoral.
Archeologové na základě dosavadních nálezů usuzují, že tehdejší Pardubice obepínal mohutný příkop hluboký až čtyři metry a široký kolem 13 metrů. Přesná podoba města v této době však stále zůstává neznámá.
Objev přináší další cenné poznatky o nejstarší historii Pardubic a pomáhá dokreslit podobu města ještě před jeho přeměnou na reprezentativní sídlo rodu Pernštejnů. Archeologové nyní pokračují ve zkoumání a dokumentaci nálezu, který může významně obohatit poznání o vývoji městského prostoru.
