Na pardubickém zámku budou „páni“ vodit jidáše. Velikonoční zvyk, který udržuje jen několik obcí v Pardubickém kraji, zde v neděli 2. dubna odpoledne předvedou koledníci ze Stradouně. Návštěvníci Velikonoc na zámku tak dostanou jedinečnou příležitost, zažít tuto tradici naživo. S sebou si tak mohou přibalit i dárky pro malé koledníky.
Zvyk vodění jidáše se stal nehmotným kulturním dědictvím České republiky v roce 2012. Ve východních Čechách se na několika místech udržuje nepřetržitě od konce 19. století. „Na Bílou sobotu, která letos připadne na 8. dubna, chodí maskovaný jidáš. Je to postava oblečená do oděvu ze slámy s vysokou potupnou čepicí z rákosu, s trnovým ozdobeným prutem v ruce. Je veden za hluku řehtaček, které se v obci nazývají hrkačky a zpěvu popěvku o jeho zradě a trestu,“ vysvětlil místostarosta Stradouně František Říha.
Dvě obchůzky na zámku
Na Velikonocích na zámku v neděli 2. dubna uvidí návštěvníci nejprve od půl jedné oblékání jidáše a následně dvě obchůzky po areálu zámku – první ve 14:15 a druhou v 16 hodin. Mezitím vystoupí folklórní soubor Lipka z Pardubic.
Začíná se hrkáním
Tradičnímu vodění jidáše ve Stradouni předcházejí obchůzky chlapců školního věku s hrkáním, které nahrazuje zvuk zvonů, jež podle tradice odletěly do Říma s Kristovým zatčením a vracely se až po jeho vzkříšení. Obchůzky organizuje nejstarší z chlapců, který je pak Jidášem. Pomáhají mu takzvaní páni. Ti dbají na to, aby se průvod pohyboval bezpečně a všichni správně hrkali a zpívali.
Od čtvrtka do soboty
„V současnosti jsou obchůzky ve čtvrtek v poledne a v šest navečer. V pátek v šest ráno, v poledne a v šest navečer. V sobotu se hrká v šest ráno a pak se po deváté hodině obchází obec s jidášem se zastávkou u každého domu. Hrká se, dokud někdo z obyvatel nevyjde ven a pak se zazpívá popěvek, kterým se současně koleduje o dárky. Dárky jsou v dnešní době obvykle peníze, vejce a sladkosti,“ popisuje zvyk místostarosta Stradouně František Říha. Při pálení Jidáše chlapci zazpívají popěvek se závěrečným veršem „a Jidáše pálíme“ a pak se dělí o získanou odměnu.
Klukovskou ctí Jidáše je obejít celou obec jen se dvěma běžnými zastávkami na odpočinek. V nepohodlném oblečení, které překáží v chůzi, nedovolí úplně připažit ruce a navíc za větru, nebo teplého počasí, jsou ty téměř tři kilometry chůze, s výhledem jen mezi stébly čepice a dlouhým šípkovým prutem v ruce, opravdový sportovní výkon.
