Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1954–1974 / 66, 70, 71, 78, 83

Introduction Museum Past exhibitions Archiv výstav a expozic 2021 Věci vyprávějí 1954–1974 / 66, 70, 71, 78, 83

66 / Zámek závěsný, 16.–18. století

Převod z muzea v Dašicích, 1964
Inv. č. Ř 962

Závěsný zámek trojúhelníkového tvaru patří k dalším předmětům ve Východočeském muzeu, u kterých se dochovala visačka z Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895, velkého výstavního podniku českých vlastenců. Je tedy možné, že na ní byl skutečně vystaven. Zámek rovněž reprezentuje jeden ze způsobů nabytí předmětu do muzejních sbírek, a to převod z jiného muzea. Zámek dříve patřil muzeu v Dašicích. To zde vzniklo roku 1890 a výraznější činnost začalo vyvíjet v souvislosti s přípravami na zmíněnou Národopisnou výstavu. Ovšem ve druhé polovině 20. století muzeum zaniklo a v 60. letech byly jeho sbírky přesunuty do muzea v Pardubicích. Zvlášť u předmětů z podobných hromadných převodů lze jen stěží znovu doplnit ztracené informace. Zde například nevíme, jak se zámek do dašického muzea dostal nebo kdo byl jeho původním majitelem.

70 / Boty z koncentračního tábora

Daroval Český svaz protifašistických bojovníků, 1965
Inv. č. Un 185

Památky na nacistickou okupaci se v pardubickém muzeu začaly objevovat ještě v roce 1945. Další přicházely a stále přicházejí s postupným odchodem pamětníků druhé světové války nebo jejich dětí. Některé předměty spojené s bojem a utrpením pamětníků nacistické okupace se přirozenou cestou soustřeďovaly na okresním výboru Svazu protifašistických bojovníků, který ale neměl dostatečné kapacity na jejich uchování a v průběhu 60.–80. let minulého století v několika vlnách předával tyto věci do Východočeského muzea. Byly mezi nimi i tyto boty z koncentračního tábora. Jsou vyrobeny z nekvalitní kůže, jejich podrážka je dřevěná a zapínají se na dvě přezky. Je až s podivem, že se bez zásadních poškození dočkaly osvobození. Pro člověka 21. století je zřejmě dost děsivá sama skutečnost, že v takových botách někdo chodil a možná v nich nachodil i stovky kilometrů.

71 / Párové perkusní pistole v kazetě, A. V. Lebeda, Praha, kolem roku 1854

Převod z muzea v Novém Bydžově, 1965; koupě od restituentů, 1991
Inv. č. Mil 1077

Pražský puškař Antonín Vincenc Lebeda (1798–1857) je považován za nejlepšího českého puškaře 19. století. Jeho pražská dílna dodávala luxusní zbraně vysoce postaveným osobnostem doma i v zahraničí včetně habsburských císařů. Lebeda také vynalezl vlastní systém perkusního zámku. Ke spolupracovníkům Lebedovy firmy patřil rovněž Josef Mánes, který si přivydělával návrhy na výzdobu zbraní. Právě on je autorem návrhu zdobení prezentovaných pistolí. Párové pistole s kompletním příslušenstvím v kazetě, na které se nachází motiv hraběcí korunky, mají za sebou spletité osudy, byť nevíme, kdo je u Lebedů objednal. Po roce 1948 však byly zabaveny právoplatným majitelům. Naštěstí se dostaly do muzea v Novém Bydžově, odkud byly v roce 1965 předány pardubickému muzeu. V roce 1991 se o zbraně přihlásili jejich právoplatní majitelé, kterým byly vydány, a oni je ihned zase Východočeskému muzeu prodali. Pistole se mnohokrát vystavovaly a byly i několikrát publikovány.

78 / Opakovací puška Schmidt-Rubin vz. 1911

Daroval W. Diggelmann z Lützenflüh, Švýcarsko, 1971
Inv. č. Mil 1244

Na spletitých cestách, po kterých v minulosti směřovaly předměty do muzejních sbírek, se ve 20. století ocitaly i zbraně. Zatímco staré Rakousko-Uhersko a po něm první Československá republika měly liberální zbrojní zákon, mezi lety 1939–89 vládly v českých zemích režimy, jimž zbraň v rukou občana byla doslova trnem v oku. Přese všechno se občas podařilo nějaká militaria pro muzeum získat.
Jedním z takových případů je švýcarská opakovací puška (karabina) Schmidt-Rubin model 1911, kterou jako dar pro svého hostitele, tehdejšího kurátora sbírky zbraní Ing. Ctirada Beneše, přivezl v roce 1971 pan W. Diggelmann z Lützenflüh ve Švýcarsku. Se značným údivem pardubických muzejníků ji dárce bez povšimnutí „propašoval“ přes železnou oponu na zadním sedadle svého osobního automobilu.

83 / Kasr používaný proti „antisocialistickým živlům“

Získáno od Sboru národní bezpečnosti, 1974
Inv. č. Mil 2493

Dokumentace budování socialismu patřila za minulého režimu k důležitým úkolům muzea. Tento tlak získal na síle zvláště v 70. letech, kdy pardubické muzeum vedl straně oddaný ředitel, který se s tímto úkolem plně ztotožnil. Byla tak vytvořena preferovaná a fi nančně bohatě dotovaná sbírka socialismu, po pádu režimu rozdělená do odpovídajících sbírek.
Do ní byly v roce 1974 zařazeny i dva spreje z výbavy Sboru národní bezpečnosti, tzv. kasry, u kterých bylo poznamenáno: „Tyto byly používány v r. 1969 příslušníky Lidových milicí proti útočícím bojůvkám pravicových oportunistů. Běžně jsou ve výzbroji SNB.“ Je tedy možné, že kdo se v roce 1969 účastnil protirežimních demonstrací, byl „rozplakán“ obsahem těchto dnes prázdných sprejů a zmlácen některým z obušků, které se do sbírky dostaly spolu s nimi.