Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1975–1992 / 85, 88, 89, 98, 106

Introduction Museum Past exhibitions Archiv výstav a expozic 2021 Věci vyprávějí 1975–1992 / 85, 88, 89, 98, 106

85 / Pánský frak po Josefu Valčíkovi (1914–1942)

Zakoupeno od Miroslavy Boudyšové, 1976
Inv. č. OD 2566

Pánský frak z vlněného sukna byl údajně součástí číšnického pracovního oděvu z pardubického hotelu Veselka, jeho nositelem měl být parašutista a člen výsadkové skupiny Silver A Josef Valčík, který krátkou dobu na počátku roku 1942 v hotelu pracoval. Traduje se, že při svém útěku na jaře 1942, když narychlo odcházel z Pardubic, hodil Valčík tyto sbalené věci (frak, kalhoty a vestu) do dvora pekárny firmy Veselý ve Sladkovského ulici, ve které v sousedním domě bydlel. Svědkem toho byl pekař Václav Boudyš, pracující ve zmíněné pekárně, který si věci vzal, frak s vestou schoval a kalhoty donosil.
Do pardubického muzea se předměty dostaly díky tomu, že se paní Miroslava Boudyšová ze Strašova, manželka Václava Boudyše, potkala v roce 1976 na ulici s tehdejším botanikem pardubického muzea Ing. Františkem Procházkou a o věcech mu řekla. Oděvy byly do muzea zakoupeny téhož roku za 800 Kčs.

88 / Vysoušeč vlasů

Zakoupeno muzeem jako nové, 1975
Inv. č. D 1975/446

Muzea v 70. letech minulého století měla za úkol mimo jiné dokumentovat současnost, tedy socialismus a jeho výdobytky. Proto i pardubické muzeum nakupovalo zcela nové předměty (ne všechny ovšem s hodnotou budoucího muzejního exponátu), které se dochovaly často v původních obalech a nepoužitém stavu. Jedním z nich je i vysoušeč vlasů EM 521, který byl zakoupen v roce 1975 v obchodě Domácí potřeby – elektro v Pardubicích na třídě Míru a podle cenovky tehdy stál 250 Kčs. K dispozici je i jeho původní obal.
Tento elektrický vysoušeč navrhl Stanislav Lachmann (1921–2011), významný český designér, v roce 1956 pro národní podnik Elektro-Praga Hlinsko. Zpočátku se vyráběl ve Strojírnách Nový Bor, později výroba přešla do Družstva Zlatník Ostrava. O úspěšnosti a popularitě tohoto produktu svědčí i to, že jeho výroba skončila až po více než 30 letech.

89 / Zlatá přilba Jana Lucáka, 1951

Zakoupeno od Jana Lucáka, 1979
Inv. č. SP 149

Zlatá přilba je ceněná trofej plochodrážních jezdců v celosvětovém kontextu. První zlatá přilba, kterou muzeum mělo možnost získat, patřila Janu Lucákovi (1912–1997), jenž ji vyhrál v roce 1951. Bylo to až na konci jeho závodnické kariéry, protože Lucák byl původně především silničním a terénním jezdcem. Teprve na počátku 50. let 20. století skončil se silničními závody a začal se plně věnovat ploché dráze. Po ukončení sportovní kariéry zůstal u ploché dráhy jako trenér.
Lucákova Zlatá přilba je zajímavá také tím, že ji muzeum koupilo přímo od člověka, který ji vyhrál. Přilbu pravděpodobně vyrobila ještě pardubická firma Čeňka Lejhance. Její korpus je stříbrný, galvanicky pozlacený, na čelní straně se nachází státní znak (na přilbě se objevuje od roku 1936) a pod ním v té době „nezbytná“ rudá hvězda.

98 / Dětský proutěný kočárek, kolem roku 1900

Zakoupeno od Marie Kalousové z Řečan nad Labem, 1987
Inv. č. Hr 951

Dětský kočárek sestává z proutěné korby s dřevěným vodítkem, které je spojeno porcelánovým držadlem. Kočárek pochází z majetku Kinských ze statku Kolesa. Byl používán kolem roku 1900. Pardubickému muzeu ho prodala paní Marie Kalousová z Řečan nad Labem v roce 1987 za 1 200 Kčs. Paní Kalousová uvedla, že kočárek má po svých rodičích, kteří ho získali darem od Kinských, u nichž sloužili.
Kočárky pro děti jsou poměrně mladý vynález. Objevily se až v průběhu 19. století a teprve ve století dvacátém se rozšířily skutečně masově. Na konci 19. století už lze doložit existenci řady výrobců, kteří kočárky inzerovali v dobovém tisku.

106 / Samopal ZB 47, výrobce: Zbrojovka Brno, 1947

Převod z Muzea Policie České republiky, 1992
Inv. č. Mil 2046

Unikátní samopal ZB 47 (na snímku provedení pro výsadkáře) byl vyvinut těsně po druhé světové válce, když československá armáda vypsala tendr na zavedení moderního samopalu do své výzbroje. ZB 47 byla na svoji dobu velmi atypická konstrukce se šikmo položeným zásobníkem. Autorem samopalu byl Václav Holek (1886–1964), mimo jiné konstruktér slavného kulometu ZB 26 a ZB 37. Vzhledem k charakteristickému tvaru se prý zbrani v Brně říkalo Holkovo stehno. Celkem bylo vyrobeno asi 60 kusů, samopal se nakonec do výzbroje nedostal (o to vzácnější dnes je).
V roce 1952 zásah tehdejší SNB a Lidových milicí připravil pardubické muzeum o velké množství zbraní z obou světových válek. Osud tomu ale chtěl, že Policie ČR po revoluci jiné moderní zbraně zase vrátila. V roce 1992 bylo rozhodnuto, že část zbraní, které přebývaly v Muzeu Policie ČR, se má poskytnout jiným institucím. Díky včasné reakci tehdy muzeum získalo 129 zbraní. Mezi nimi i dva tyto unikátní samopaly.