Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1975–1992 / 91, 93, 96, 102

91 / Sovětský prapor z roku 1945

Daroval Ing. Ctirad Beneš, 1980
Inv. č. Pra 55

Když bylo v Pardubicích na jaře 1945 jasné, že to bude právě sovětská armáda, která město osvobodí, začali se občasné připravovat na její uvítání. Ženy mimo jiné šily vlajky, a to nejen ty sovětské, ale také československé, americké a britské. Fotografie z této doby dokazují, že lidé vyjadřovali vděk všem Spojencům. Vlajky sice zcela neodpovídaly předpisům, ale to tehdy nikomu nevadilo.
Vlajku Svazu sovětských socialistických republik na snímku ušila 2. května 1945 paní Marie Benešová podle návrhu předkresleného jejím synem, tehdy studentem pardubické reálky, Ctiradem Benešem. Od osvobození až do konce května 1945 visela na domě čp. 769 v Pardubicích na Spořilově, kde až do odchodu sovětské posádky z Pardubic sídlil v prvním poschodí major Bělousov se svým štábem. V roce 1980 zařadil Ing. Ctirad Beneš, tehdy zaměstnanec pardubického muzea, vlajku do sbírky.

93 / Radiopřijímač Philips typ 2514, kolem 1930

Zakoupeno od Františka Kotena, 1980
Inv. č. TS 67

V období první Československé republiky představoval rozhlas v podstatě jediný sdělovací prostředek, který mohl konkurovat tištěným novinám. V této době také vznikaly veřejné rozhlasy, ozvučením se vybavovala divadla či velké sály. Na tyto práce se specializovala pardubická fi rma František Koten, respektive Radio Koten, která sídlila na dnešní třídě Míru.
Nabízela ozvučení veřejných akcí, továren, škol, zajišťovala přenosy (1934 varhanní koncert z kostela sv. Bartoloměje do divadla), vybudovala pardubický veřejný rozhlas a ozvučila městské divadlo. Poslední velkou akcí firmy Koten před jejím znárodněním bylo ozvučení pražského Karolina v roce 1949. František Koten zemřel v roce 1994, ale některé výrobky, které mu zbyly z jeho podnikatelské éry, prodal roku 1980 pardubickému muzeu.

96 / Pánský cylindr s kloboukovou krabicí

Zakoupeno ve Starožitnostech Hradec Králové, 1986
Inv. č. OD 1933

Tento pánský cylindr vyrobila před první světovou válkou vídeňská firma Johann Heinrich JTA, c. k. dvorní dodavatel a prvotřídní závod, kde si klobouky objednávali členové císařského domu, ministři a jiná honorace. Firma existovala zhruba v letech 1850–1915, přičemž dodávala hotové klobouky i jiným kloboučníkům. Tento exemplář byl vyroben ve Vídni pro pardubicko-chrudimskou firmu Antonína Linharta (1878–1942), který v roce 1904 s jistotou provozoval kloboučnickou živnost také v Chrudimi. Antonín Linhart byl vyhlášeným sportovcem, členem českého cyklistického klubu Holub ve Vídni, aktivním Sokolem.
Je evidentní, že jeho signatura byla na klobouku vyhotovena již ve Vídni, kde ji, jak je patrné, pokazili. Na papírové kloboukové krabici se pak nachází nápis Josef Šlauf Pardubice, tedy značka firmy, která se rovněž specializovala na prodej klobouků.

102 / Plechová pokladnička, 20.–30. léta 20. století

Převod z finančního odboru Okresního národního výboru Pardubice, 1989
Inv. č. D 135/89

Rostoucí města a potřeba úvěru si ve druhé polovině 19. století vyžádaly vznik místních finančních ústavů. Vedle starší Občanské záložny zahájila v Pardubicích roku 1886 činnost také Městská spořitelna. Jednalo se o velmi úspěšný ústav, který v Pardubicích zanechal krásnou budovu dnešního Informačního centra u Zelené brány od architekta Františka Roitha (1917).
Vedle budov a starých vkladních knížek, které se ještě občas objeví, zbyly po dávných spořitelnách plechové pokladničky. Klíček k nim však doma nenajdete, protože dítě v doprovodu rodiče dostalo ve spořitelně pokladničku bez klíče. Do pokladničky si spořilo (má samostatné otvory pro mince a bankovky) a jednou za čas ji s rodiči odneslo do spořitelny, kde ji otevřeli, spočítali úspory a připsali je na vkladní knížku. Poté pokladničku zase zamkli.
Prezentovaná plechová pokladnička pochází z éry první republiky, na její přední straně se nachází pardubický městský znak a nápis Vlastnictví Městské spořitelny v Pardubicích.