Vzpomínkový pochod na Kunětickou horu připomene 150. výročí tábora lidu

Východočeské muzeum v Pardubicích připravilo na 29. srpna netradiční akci. Místo výstavy zve návštěvníky na „demonstraci“, přesněji na vlastivědnou procházku. Komponovaným programem chce připomenout významné 150. výročí od slavného táboru lidu na Kunětické hoře, kde se v roce 1869 sešlo více než třicet tisíc lidí. Připomínkový průvod vyjde v 15 hodin od brány Zámku Pardubice.

„Setkání lidí na Kunětické hoře bylo součástí rozsáhlého protestního hnutí, které žádalo pro český národ stejné postavení, jaké si vydobyli Maďaři při rakousko-uherském vyrovnání 1867. Běžně bychom výročí připomněli muzejní výstavou, ale vzhledem k tomu, že rekonstruujeme, vezmeme návštěvníky do přírody,“ vysvětluje ředitel muzea Tomáš Libánek.

Pěšky i na kole

Tak jako v roce 1869 se vydali manifestující vlastenci z Pardubic pěšky, koňmo i na povozech, bude možné se i po 150 letech na Kunětickou horu dopravit různým způsobem. „K pochodu se budou moci přidat i cyklisté, jejich banderium se od zámku rozjede v 16 hodin. Ovšem součástí pěšího průvodu bude povídání o přírodě a krajině, takže se mohou přidat i k prvnímu voji,“ upozorňuje ředitel muzea. Pozváni jsou i Sokolové a členové spolku Pernštýn – Ludmila – Suk, jejichž předchůdci tábor spoluorganizovali či se jej účastnili.

Výprava s prapory a dobovými transparenty se vydá okolo slepého ramene Labe, přes Brozany a Ráby až na louku pod Kunětickou horu. Přírodovědci Východočeského muzea v Pardubicích účastníky cestou obeznámí s krajinou, zvířaty a rostlinami, které bylo možné v těchto místech před 150 lety najít nebo naopak je naši předkové ještě neznali. Po páté hodině průvod dorazí na louku pod Kunětickou horu, kde aktéři sehrají dobovou scénku a historik Jan Tetřev událost doplní komentářem. Zájemci se tedy mohou vydat přímo pod Kunětickou horu po vlastní ose.

Všichni věděli, proč tam doopravdy jdou

Úřady tábor lidu povolily až na třetí pokus, když z jeho programu zmizely všechny zmínky o řešení českých státoprávních požadavků. „I když se nesmělo mluvit o tom, proč lidé na tábor lidu jsou, všichni věděli, proč tam doopravdy jdou. Odmítnutí umírněných českých požadavků hýbalo celým národem,“ připomíná Jan Tetřev.

Před 150 lety se na Kunětické hoře sešel 30tisícový tábor lidu

V roce 1867 habsburská monarchie ustoupila nátlaku uherské šlechty a země se změnila v Rakousko-Uhersko. České státoprávní požadavky, byť umírněnější, byly smeteny ze stolu. Rakousko-uherské vyrovnání tak v českých zemích vyprovokovalo řadu protestních akcí.

„Jednou z forem tohoto boje bylo táborové hnutí, čili demonstrace na významných místech v krajině, jakými byly například kopce. Jednou z nejvýznamnějších akcí v rámci tohoto hnutí byl tábor lidu na Kunětické hoře právě 29. srpna 1869,“ popisuje událost, od které ve čtvrtek 29. srpna uplyne 150 let, historik Východočeského muzea Jan Tetřev.

Dvakrát zakázaný, potřetí povolený

Podnět vyšel od přeloučského sládka Antonína Sekerky a dalších přeloučských vlastenců. Důvěrníci z okolních okresů se na konci června 1869 v Pardubicích usnesli uspořádat 18. července tábor lidu na Kunětické hoře. Programové body byly dva a hned první musel okresního hejtmana nadzdvihnout ze židle: V jakém poměru stojí historické právo koruny svatováclavské k mocnářství rakouskému a jakými zákonnými prostředky může být přivedeno k platnosti. Tábor byl zakázán „pro první proti státní úpravě čelící odstavec programu".

Ze stejných důvodů dostal zákaz i druhý tábor, plánovaný na 15. srpna. Teprve třetí chystaný tábor naplánovaný na 29. srpna už předložil program s neutrálními tématy a byl povolen. Shromáždění se mělo zabývat tématem občanských záložnen a ochranou rolníků a průmyslníků před úpadkem.

Povolení bylo zveřejněno pouhých 5 dní před konáním a i když bylo zřejmé, že hejtman nepřipustí, aby se jednalo o tématech mimo program, všichni věděli, co je skutečným hlavním tématem chystaného tábora.

Vyzdobená města

V památný 29. srpen 1869 byly Pardubice, stejně jako Přelouč neobyčejně slavnostně vyzdobeny červenobílými prapory, chvojím, věnci a agitačními nápisy. Snad kromě zámku, který patřil loajálně k režimu orientované akciové společnosti, nebylo domu, který by nebyl ozdoben. Obyvatelstvo ráno probudila hudba procházející městem.

V poledne už se řadil průvod u hostince Veselky. Ze všech stran se sjížděly skupiny jezdců (banderia) a scházely spolky. Ve 13 hodin se průvod vydal ke Kuněticím. V čele jelo 400 jezdců, kteří měli červenobílé šerpy přes ramena. Za jízdou šli s máteřovskou hudbou sokolové z Chrudimi a Pardubic s prapory. Za sokoly vyrazilo studentstvo s praporem s nápisem „Vědě čest, vlasti sláva". Následovali choltičtí občané, za nimi dámy ze spolku Ludmila v čele s manželkou starosty pardubického okresu Bubeníka, které oblékly bílé šaty s červenými pásy. Další v průvodu pochodoval spolek Pernštýn, občané Přelouče s vlastním praporem a dělníci z Bubeníkovy cihelny s nápisem „Pilnost a vytrvalost-dělníkova ctnost“, následovaní dlouhou řadou ověnčených povozů.

Třicet tisíc lidí

Ke Kunětické hoře došel průvod o půl třetí. Na místě ho už čekaly tisíce lidí z okolí Holic a Sezemic a také královéhradecká mládež. Dohromady se tu sešlo asi 30 tisíc lidí. Řečniště bylo zbudované na úpatí hory. Nechyběl asi tucet četníků v plné zbroji, kteří u přítomných vyvolávali pohoršení.

Kromě pořadatelů označených páskou seděli na tribuně hejtman Josef Brechler s úředníky, kteří dohlíželi na řádný průběh akce. Úderem třetí hodiny zahájil tábor starosta pardubického okresu Václav Bubeník. „Řečníci se snažili poměrně úspěšně do hospodářských témat zakomponovat vyjádření, kvůli kterým lidé skutečně přišli. Hejtman je každou chvíli přerušoval, lidé jim aplaudovali. O zábavu asi nebyla nouze, ale řečníky mohla stát peníze na pokutách i osobní svobodu,“ popisuje Jan Tetřev. „Například nesměl být čten telegram pánů Wachka a Fiedlera, kteří právě nastoupili v Hradci Králové trest vězení,“ upozorňuje Tetřev.

Incident na pardubickém nádraží

Shromáždění se rozešlo za zpěvu písní Kde domov můj a Hej Slované a následovala volná zábava po okolním lese. Rozjaření přeloučští účastníci si ale před odjezdem z pardubického nádraží domů neodpustili kromě zpěvu vytýkání „nešetrného jednání s českou národností“ nádražním úředníkům. „Dočkali se však jen přistavení neosvětleného a znečištěného vagónu, o což se postaral šéf nádraží, zarytý Čechožrout rytíř Schönfeld. Lidé se se naštvali, vyhodili asi dvě svítilny, které se rozbily a celý příběh pokračoval dlouhým vyšetřováním. Ve výsledku byli odvolacím soudem osvobozeni,“ dodává perličku Jan Tetřev.

Nemilého a současně nespravedlivého zacházení se dočkal pardubický kapelník a majitel hudebního ústavu František Štěpán. Někdo z Pardubic napsal hanopis na tábor lidu do provládního Pražského denníku. Lidé byli přesvědčeni, že to napsal on a začali Štěpána ignorovat, přestali s ním mluvit i k němu chodit, což vedlo k jeho hospodářskému úpadku.

Kvůli kunětickému táboru lidu byly desítky organizátorů vyšetřovány a nejméně dva z nich stanuli před soudem.

Nápisy na pardubických domech 29. 8. 1869

• Na Zelené bráně: „Pernštýnův sídlo staré vítá tábority jaré."
• Na domě, kde bylo okresní zastupitelstvo, obrovský český lev a česká koruna a kolem ní nápis: „Sláva české koruně! Šťastný bude národ jen ve vlasti svobodné!"
• Pod tím byl obrovský nápis: „Národe, stůj na svém právu, mužně haj svou samosprávu!"
• Na domě purkmistra Arnolda: „Osvěta a vytrvalost, národa našeho budoucnost."
• Na domě starosty Sokola pardubického pana Bubeníka: „Svorně ku předu:"
• Na domě pana Kocourka: „Mlč a plať!"
• Na domě pana Vernera (Wernera?) na Bílém předměstí: „Národ nezhyne, pokud jazyk žije"
• Na domě pana Štádlera: „Zmužile hajme svá práva".
• Na domě pana Žampacha: „My hrajeme jenom do F" (tj. chceme federalismus)
• Na domě kováře pana Lorence: „Kovadlinou či kladivem?!
• Na nárožním domě z náměstí do Pernštýnské ulice: „Jde to s vámi dolů"
• Na domě pana Došela: „Čas vše mění, i časy, co sto bludných věků hodlalo, zvrtne doba"
• Nad vchodem ku školám: „Škola základ blahobytu"
• Nad krámem pana Froschla staršího: „Svornost občanská heslem naším"
• Na domě LEOPOLDA Vernera na náměstí: „Nedejme se", „Rovnost, volnost, bratrství".
• Na Bílé bráně: „Nic o nás bez nás", „Vytrvejme a zvítězíme"
• Na měšťanské besedě: „Osvětou k svobodě"
• Na domě paní Malečkové: „Jen svorný duch a vítězství dá bůh"
• Na domě Antonína Těšíka: „Národe, pozor, roztahujou sítě"
• Na domě Antoníně Červinky: „Ne mečem, ale slovem"
• Na domě, v němž jsou četnická kasárna: „Vlast a národ miluj, kdo jej tupí, rozdrcuj"
• U pana Jaňury: „Svoboda, rovnost, bratrství" – ten také před svým domem vytyčil mohutný prapor s husitským kalichem
• V Pernštýnské ulici: „Dokud síla, hleďme díla"
• Na domě pana Červíka, člena městské rady: „Volá-li vlasť, ve vlasť se vrať, chutě čiň a raď"
• U radního Šmída: „Čechu, kráčej k cíli směle, nepočítej nepřítele."
• U paní Divišové: „Mužně vpřed k dávné slávě".
• U radního pana Svobody: „Odzváněli mu a on vstal přece z mrtvých"
• U pana Ferdinanda: „Zlý los národ nehanobí, leč když se mu sám podrobí"
• U pana Šípka: „Hlas lidu, hlas boží"
• U pana Čížka: „Na tvrdý pařez tvrdý klín"
• U pana Krpaty: „Kdož jsi náš, znej úkol svůj, věrné vůdce následuj"
• U pana Zahradníka: „Skála kunětická snad pocolí, Čech nikdy nepovolí".
• U pana Šmída: „V svornosti a práci naše síla"
• U pana Lerneta: „Pravda vítězí"
• Na hostinci U zlatého lva: „Vytrvale a neohroženě".
• U pana Prokopa: „Svorně ku předu bratří, národ na nás patří"
• U pana Urbance: „Vůle národa vůle boží"
• Na domě paní Naňkové: „Spíš ryba bez vody než národ bez svobody"
• Na domě pana Soukala v Labské ulici: „Národe, neohroženě jen dále, ke cti vlasti a tvé chvále"
• Na domě pana Vogla – kominíka: „Silou lví hajte práv svých, by lev v znaku našem zase obživnul"
• Na hostinci U města Liberce: „Budeme!"
• U pana Svobody zámečníka: „Rázně kupředu pro právo a svobodu"
• U pana Dušky – mlynáře: „Hajme svoje svatá práva"
• Na domě izraelity Fanty: „Sbratřujme se"