Od 16. 11. 2022 do 3. 9. 2023, výstavní sály v čp. 2
Koroptev, rak, koukol – pamatujete si, kdy jste je viděli naposledy? A co skřivan, křeček nebo kopřiva žahavka? Přijďte sobě i dětem připomenout živočichy a rostliny, které jste dříve běžně vídali, a postupně mizí z očí! Odhalíte známé i překvapivé důvody postupujících negativních změn v naší přírodě.
Pestrost druhů a stavy populací mnoha z nich v naší krajině nebezpečně klesají. Přibývají ale „útočníci“ a „navrátilci“ – druhy invazní, expandující a druhy nedávno vzácné, které se nyní vracejí. Sýček obecný trpí hustotou i sterilitou trávníků a polí, kde jen těžko loví dostatek hmyzu, drobných savců a žížal. Syslovi obecnému zase schází nižší řidší travní porost, v kterém má přehled o blížících se predátorech. Z nižších poloh téměř vymizela zmije obecná, dříve typický had vřesovišť a rašelinišť doplácí na odvodňování krajiny.
Původní příroda rychle mizí
Nové výstavní sály muzea se proto proměnily v rozličná prostředí. Přivítá vás prázdná, téměř sterilní krajina, které dominuje obří červená kniha ohrožených druhů. Uvidíte, že původní živočichové a rostliny i jejich biotopy mizí z rozmanitých příčin, dnes navíc nebývalou rychlostí. Pokud chceme alespoň trochu pochopit, co se s naší přírodou děje, nezbývá než pečlivě zkoumat jednotlivé druhy, historii jejich výskytu, jejich biotopy, změny v krajině a mnoho dalších okolností. Někdy je to takřka detektivní práce a rozhodující příčina může být překvapivá.
Přibývají místní i exotické druhy
Životem bují další část výstavy, která připomíná spíš džungli. Existuje celá řada rostlin i živočichů, kterým současná situace naopak vyhovuje, kolonizují nová území a jejich stavy stoupají. Pokud se do naší přírody navracejí dříve ohrožení živočichové a rostliny, je to většinou dobře. Méně prospěšný, ale velmi častý je naopak příchod druhů nepůvodních. Mezi takové patří třeba mediálně známý pavouk zápřednice jedovatá, exoticky působící pták vlha pestrá nebo podél železnic se šířící lomikámen trojprstý.
Do bobří nory a vzhůru k sokolímu hnízdu
Děti mohou poznávat zvířata a rostliny prostřednictvím her, hádanek a záludných úkolů. Podle ocásku zkusí rozeznat lišku nebo vydru, prolezou i bobří noru a vydrápou se k sokolímu hnízdu. Zažijí, jaké je to bloudit jako los. Dozví se, které rostliny se trhat smí, a které ne a mohou samy přispět vlastními nápady a radami, jak lépe chránit přírodu.
Postindustriální „oázy“
Zajímavá místa s mnoha vzácnými rostlinami a živočichy nejsou ale jen v rezervacích. Poslední útočiště nalézají některé druhy na postindustriálních stanovištích. A tak se ve výstavě objeví i místa, která bývala donedávna považována za nehezké jizvy v krajině, a volalo se po jejich urychlené rekultivaci, a která začínají být uznávána jako lokality významné pro ochranu přírody a zachování biodiverzity.
