Expozice se uzavře v neděli 1. března 2020. Nová expozice S. K. L. E. M. bude přístupná od června 2020.
Sbírka skla je nejkvalitnějším souborem mezi sbírkami uměleckého řemesla a umění ve Východočeském muzeu. Projekt na vybudování stálé expozice České sklo vznikl v roce 1995 a jeho realizace s využitím špičkové výstavní techniky byla umožněna podporou Ministerstva kultury České republiky. Je zhodnocením téměř 50 let trvajícího úsilí o shromáždění sbírky českého historického a zvláště tzv. ateliérového skla, majícího charakter originálního uměleckého díla, plastiky či objektu. Dnes sbírka schraňuje více než 5000 exponátů, z toho na 1800 kusů autorských prací a designu od více než stovky autorů - českých umělců - sklářů. Expozice je umístěna v největším sále pardubického zámku, ve 2. patře severního křídla.
Historická část expozice
První část expozice je věnovaná průřezu historickou sklářskou produkcí od 15. do počátku 20. století. Vystavené exponáty rámcově dokumentují proměnnou podobu sklářských výrobků odrážející jak úroveň technologie zpracování, tak i proměnný společenský vkus a oblibu. Nejstarším exponátem jsou fragmenty křehkých gotických číší tzv. "českého typu", které již na počátku 14. století proslavily v Evropě české skláře. Neméně výjimečné jsou i ukázky rytého a malovaného či fantaskně tvarovaného renesančního skla. Slavná éra českého barokního skla, jiskřícího světelnými lomy, je zastoupena souborem rytých pohárů a číšek a tzv. dvojstěnnými číškami. České sklo v této době zastínilo svou oblibou i proslulou produkci benátskou. Největší prostor je v rámci historické části expozice věnován kolekci skla z doby konce 18. a z 19. století. Zahajuje ji bohatý soubor malovaného tzv. "kostního skla" – na konci 18. století oblíbené náhražky tehdy stále ještě nákladného porcelánu.
Široké zastoupení mají v expozici barevná skla - nové objevy první poloviny 19. století, které pro české sklářství znamenaly další vrchol obliby ve světě. Sklo období historizujících slohů 2. poloviny 19. století zastupují vrstvené a broušené předměty, zdobené hutně, řezbou, brusem a malbou v širokém spektru tvarů i dekorů Zcela odlišnou elegancí měňavých povrchů a dynamických hutních dekorů se vyznačuje secesní tvorba, která je zastoupena kolekcí legendární české sklárny Loetz v Klášterském Mlýně. V další vitríně je možné shlédnout velmi půvabné jsou ukázky z rozsáhlé muzejní kolekce horáckého skla ze skláren v Bradle, Posekanci, Milovech, Trhové Kamenici a Lubné. Celou historickou část završují ukázky vytříbené jednoduchosti skleněných nápojových souborů navržených ve 20. a 30. letech 20. století.
Autorské sklo – převratná proměna užití skla v umělecké tvorbě po polovině 20. století
Hlavní pozornost je v expozici věnována fenoménu tzv. ateliérového skla, který znamenal převratnou proměna užití skla v umělecké tvorbě po polovině 20. století. Jsou zde vystaveny práce více než 80 autorů, kteří se svými pracemi podíleli na vzniku a mnozí i dosud ovlivňují vývoj nového světového oboru umělecké tvorby ze skla. První vitríny v této části prezentují ukázky originálních prací ze skla od dvacátých po čtyřicátá léta 20. století. Již v této době je možné pozorovat postupné uplatnění rytého, broušeného i malovaného skla v poloze originálního výtvarného díla Navazující oddíly dokumentují období zlomu v oblasti sklářské tvorby od poloviny 50. let, kdy se moderní sklo v podání školených umělců začalo uplatňovat při vytváření plastik a objektů, zpočátku ještě komorních rozměrů. Inspirací bylo spojení s ostatními obory výtvarného umění. Na skleněných tvarech je místo tradičního dekoru volná malba, ryté reliéfní kompozice se sochařským rukopisem. Jsou zde i ukázky z prvních prací, vytvořených novou a převratnou technikou tavení skla do formy. Drobná díla znamenají otevření cesty pro použití skloviny dosud nevídaným způsobem, pro realizaci sochařsky modelovaných plastik.
Vystavené plastiky a objekty z konce 60. počátku 70. let však demonstrují jiné nazírání na práci se sklem. Zdůrazňují jeho nejvlastnější optické kvality a způsob, jakým se uvnitř prizmaticky broušených objektů přetváří obraz okolního světa. Závěrečná část expozice je výjimečným obrazem různorodosti podob českého autorského skla posledních dvaceti let, palety názorových proudů i individuálních výrazových poloh. Jsou zde rozměrné plastiky tvarované foukáním na huti, vrstvené, malované a lepené i tavené do formy, které se v různých individuálních přístupech staly dominantní pro dnešní českou ateliérovou sklářskou tvorbu.
Exponáty z pardubické kolekce představují koncepci broušených tavených objektů, ale i uplatnění nebývale expresivní sochařské modelace. Nejmladší generace tvůrců počátku 90. let akceptovala prvky postmoderny i ostentativního dekorativismu. Jejich tvorba je plná až provokativní pitoresknosti, ironizující nebo naivní stylizace. Z vystavených děl posledních let je zřejmá naprostá volnost tvorby. Umělci – skláři neváhají kombinovat sklo s kovem, kamenem, s plasty i dřevem. Sklovina se stala prostředkem, umožňujícím svými výjimečnými vlastnostmi uskutečnit projekty, které jsou klasickými postupy a tradičními materiály nerealizovatelné. V současné době patří české autorské sklo k oněm nemnoha podnětům, kterými se česká kultura zapsala do světového podvědomí.
Stálá expozice Východočeského muzea je v České republice v současnosti nejrozsáhlejší prezentací špičkových ukázek této moderní podoby českého skla.
