V Open air galerii parkán je od května 2020 otevřena další výstava velkoplošných fotografií.
Výstavou se muzeum zapojuje do akcí probíhajících v rámci projektu Pardubice: evropské město koní 2020. Volný vstup do dubna 2021.
Ve druhé polovině 19. století prosluly Pardubice, do té doby malé, poklidné, posádkové město, po celé Rakousko-Uherské monarchii parforsními hony, které se konaly každoročně na podzim.
Na počátku vzniku této tradice byly hony chlumeckého hraběte Oktaviána Kinského, jenž jako první přivezl do Čech z Anglie smečku parforsních honičů a plnokrevné koně. Roku 1838 byla založena parforsní společnost v čele s knížetem Františkem Lichtensteinem, která hony nejen organizovala, ale také finančně zaštiťovala. U jejich zrodu stál důstojnický sbor 9. husarského pluku a historicky první pardubický parforsní hon se uskutečnil 15. září 1841.
Parforsní hony byly vedeny podle anglického způsobu, což znamená, že opomíjely mysliveckou stránku lovu a kladly důraz na jezdecké umění a sportovní vyžití – jezdci zdolávali komplikovaný terén a za den nezřídka urazili přes 30 kilometrů. Šlo přitom o vrcholnou společenskou událost, jíž se účastnili příslušníci nejvyšších aristokratických kruhů a přední důstojníci pardubické posádky.
Společnost se ráno sešla na předem určeném místě (meet) a jelen označený mašličkou na paroží byl vypuštěn z vozu. Po určité době huntsman dal pokyn smečce honičů, za kterými se pustili honci na koních. Cílem nebylo jelena zabít, ale zahnat do vody a odchytit, aby mohl běžet při dalších honech.
Lesk honů zvyšovala občasná účast panovnického rodu. Roku 1874 navštívili Pardubice a aktivně se účastnili honů František Josef I. s manželkou Alžbětou. 10. listopadu 1874 byl tehdy jelen dostihnut u Vysoké nad Labem a zřejmě z galantních důvodů byla na místě první sama císařovna Sisi. V Pardubicích se na její počest následně pojmenovala ulice od hotelu Veselka k železniční trati na Chrudim Alžbětinou třídou (dnes 17. listopadu). Roku 1881 se parforsních honů zúčastnil korunní princ Rudolf s princeznou Štěpánkou, 3. prosince 1894 František Ferdinand d´Este.
Poslední tečku za velkolepými hony učinila první světová válka, po níž tradice co do velkoleposti nebyla už nikdy obnovena. Ve dvacátých letech 20. století se sice uskutečnilo několik pokusů o pokračování, ale výsledky byly spíš rozpačité.
Průběh a atmosféra pardubických parforsních honů nám zůstala zachována díky snímkům pardubického fotografa Josefa Pírky, který se v osmdesátých letech 19. století stal prominentním fotografem parforsní společnosti a hony dokumentoval až do jejich zániku v roce 1913.
