Malý gotický sál, 19.9.2014 - 19.10.2014
Autorská tvorba Marie Maxové a Ladislava Olivy
Východočeské muzeum v Pardubicích otevírá první výstavu z nově koncipovaného výstavního cyklu s názvem Zajímavá řemesla a profese. Představují se zde rozmanité tradiční rukodělné obory. Jako první byly vybrány profese z oblasti módy. Návštěvníkům se představují práce modistky Marie Maxové, zabývající se tvorbou dámských klobouků a šperkaře – sklářského výtvarníka Ladislava Olivy.
Nápad na spojení výstavy klobouků Marie Maxové a skleněných šperků Ladislava Olivy vzešel z obdivu modistky k dílu šperkaře. Obdiv později přerostl v inspirativní spolupráci obou tvůrců. Klobouky ozdobené či doplněné skleněnými šperky dostávají nový, neočekávaný rozměr, nastává elegantní a harmonické souznění obou dámských módních doplňků.
Marie Maxová, absolventka SUPŠ sklářské v Železném Brodě, se výrobě dámských klobouků věnuje v Pardubicích několik let. Teoretické znalosti získala studiem odborné dobové literatury, praktické zkušenosti od modistky Heleny Burdové, která se vyučila a pracovala v módních salonech za 1. republiky. Je také šťastnou majitelkou rozsáhlého souboru kloboukových forem z této doby. Dalo by se říci, že tvorba Marie Maxové vychází z nejlepších tradic kloboučnického řemesla 30. a 40. let 20. století po stránce tvarosloví i kvality provedení. Tento řemeslný základ s fantazijní invencí přetváří do soudobého vnímání estetiky a módních trendů.
Ladislav Oliva studoval také SUPŠ sklářskou v Železném Brodě a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér skla profesora Stanislava Libenského. V roce 1991 založil se svým bratrem Tomášem malé sklářské studio. Od roku 2005 se plně věnuje tvorbě skleněných šperků. Vytváří šperky s tajuplnou magickou sílou dávných věštkyň. Šperky evokují bájný čas amazonek, nymf a satyrů. Jejich estetický účinek tkví ve šperkařství neobvyklém spojení jednoduchých tvarů opticky a světelně brilantního skla s kovem a kůží.
Práce obou autorů vychází ze starobylého řemeslného základu, ale svým výrazem je zcela současná. Oba tvoří módní doplňky s vysokou elegancí a grácií pro ženy, které nazýváme „femme fatale“ - ženy, zajímavé, sebevědomé a vždy trochu tajemné.
Modiství, ruční výroba dámských klobouků, získalo své jméno po Rosi Bertinové zvané Modisto, jež byla módní dodavatelkou královny Marie Antoinetty (1755 – 1793).
Modistka vytváří dámské pokrývky hlavy dle vlastních návrhů. Klobouky, barety, čepce i dnes módní fascinátory vyrábí, opravuje a prodává. Do sortimentu modistky patří také drobné šatové ozdoby a doplňky. Dříve obvyklé řemeslo se v našich zemích začalo během druhé poloviny 20. století vytrácet. Tradiční ruční zakázková výroba se změnou společenského klimatu postupně ztrácela klientelu. Přesto se zachovalo to základní, co modistka ke své práci potřebuje. Podnik TONAK z Nového Jičína patřil a stále patří mezi největší světové vývozce kvalitních plstěných kloboukových polotovarů tzv. štump či kaplín.
To je jeden ze základů, ze kterého lze klobouk vytvořit. Dále se používají různé druhy textilií, přírodní a umělá sláma, kůže i papír. Pokladem každé modistky jsou dřevěné kloboukové formy, na kterých se polotovary pomocí napařování tvarují, po uschnutí tuží a následuje finální úprava zdobením. To dává klobouku charakter, vyjadřuje osobitý styl modistky, předurčuje příležitost, na kterou je určen. Výsledkem celého snažení je úžasný a obdivovaný výtvor – elegantní, střídmý či extravagantní, decentní nebo famózně mondénní dámský klobouk. A pak už zbývá jediné, vzdát hold práci modistky. Odhodit letitý ostych, s grácií si klobouk nasadit na hlavu a sebevědomě vyjít do ulic.
Šperkařství Šperk je ozdobný objekt, který se obvykle nosí na těle nebo na oděvu. Odvěká touha po zdobnosti se vine lidskou historií jako červená nit. Od pouhých provrtaných mušlí, které sloužily jako šperky před 100 tisící lety vedla cesta ke zlatým pokladům starověku. U nás bohaté nálezy stříbrných a vzácně i zlatých šperků pocházejí z velkomoravské doby. Velký rozmach evropského šperkařství nastal v bohatých městech pozdního středověku a renesance. V 19. století dosáhlo řemeslné šperkařství technického vrcholu a zároveň mu začala konkurovat strojová výroba, levná lisovaná a hromadně odlévaná bižuterie z obecných kovů, se sklíčky místo drahokamů. Šperkařství 20. století je uměleckým řemeslem i designovou základnou průmyslové výroby. Současné šperky nemusí být nutně vyrobeny z drahých kovů, drahokamů a perel. Jedinečnost jim dává výtvarná úroveň návrhu a dokonale řemeslně zvládnuté zpracování nejrůznějších materiálů. Tak jak to vidíme i na špercích z dílny sklářského výtvarníka Ladislava Olivy.
Doprovodné programy:
TVŮRČÍ DÍLNA POD VEDENÍM MARIE MAXOVÉ
3. 10. 2014 v 17 hodin, malý gotický sál, Zámek Pardubice
Ruční výroba fascinátorů a ozdob na klobouky
Na dílnu je vhodné se objednat na e-mailu: bartova@vcm.cz
Dílna je již obsazena.
KLOBOUKY V LETU 20. STOLETÍ - FOTOGALERIE
11. 10. 2014 v 15 hodin, rytířské sály, vstupné 50 Kč
Retro módní přehlídka a zajímavosti ze světa klobouků a módy. Vstup v klobouku doporučen. Po přehlídce možnost zakoupení originálních modelů firmy Dantes Brno. Pořádají Kloboukový klub Brno a Východočeské muzeum v Pardubicích.
TVŮRČÍ DÍLNA POD VEDENÍM MARIE MAXOVÉ
17. 10. 2014 v 17 hodin, malý gotický sál, Zámek Pardubice
Ruční výroba fascinátorů a ozdob na klobouky
Na dílnu je vhodné se objednat na e-mailu: bartova@vcm.cz
Vstupné do výstavy:
30 Kč plné vstupné
15 Kč snížené vstupné
Tvůrčí dílny Marie Maxové byly velmi úspěšné
