Hlavnímu průčelí dominuje dvojice věží, které budově dávají žádoucí reprezentativnost, o kterou městu šlo. Vejrych jejich užitím rozrušil mohutný blok radnice, aby jej přiblížil šířce domů na náměstí, které jsou znatelně menší. Kanceláře vedení města jsou zdůrazněny obloukovými okny svázanými arkádou, nad jejímiž sloupy stojí freskové personifikace nezištnosti, poctivosti a občanské statečnosti. Výzdobu doplňují reliéfy zástupců českých stavů 16. století ve výklencích věží.
Výzdoba zadního průčelí je skromnější, tvořená zejména sgrafitovým dekorem. Vévodí mu postavy mezi okny druhého patra podle kartonů Mikoláše Alše. V souladu s určením objektu pro kulturní akce pořádané Měšťanskou besedou znázorňují personifikace tance, recitace a přednášek, hudby a kultury obecně.
Promyšlenost Vejrychova řešení je patrná v dobře osvětlených interiérech. Výzdoba se soustředila do jednacího sálu zastupitelstva, kde se nachází vlastenecké alegorie Vlasti a Obce od Karla Ludvíka Klusáčka.
Stavba byla od vzniku předmětem kontroverzí. Odpůrci ji napadali zejména kvůli demolici původní barokní radnice a změně městského panoramatu. Pro stoupence moderního stavitelství byla naopak radnice dokladem Vejrychovy následováníhodné píle.
