Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1893–1919 / 16, 17, 19, 22, 24

Úvod Muzeum Archiv výstav a expozic Archiv výstav a expozic 2021 Věci vyprávějí 1893–1919 / 16, 17, 19, 22, 24

16 / Perkusní terčovnice lanškrounského puškaře Františka Čermáka, 30. léta 19. století

Daroval Josef Herberger, okresní tajemník v Pardubicích, 1894
Inv. č. Mil 72

Těžké sportovní pušky – terčovnice patřily k běžné výbavě střeleckých spolků středoevropských měst a střelecké spolky náležely k jejich váženým korporacím. Když se po roce 1866 začalo definitivně přecházet od předovek k zadovkám, řada zastaralých předovek se ocitla v muzejních sbírkách.
Josef Heberger (1835–1896), který tuto zbraň daroval do pardubického muzea, pocházel z vlastenecké úřednické rodiny z Chrudimi. Od roku 1865 byl tajemníkem pardubického okresního výboru a později také vůdčí osobností místních hasičů. Zasloužil se o vybudování městského divadla, byl také pokladníkem Střeleckého spolku. Do pardubického muzea věnoval řadu předmětů a vedle této terčovnice i zbraně Národní gardy, které používal jeho starší bratr Moric v roce 1848.
Puškař František Čermák (druhý toho jména) se narodil v Lanškrouně roku 1795 a jeho maminka pocházela z Pardubic. Zbraň vyrobil nejspíš ve 30. letech 19. století.

17 / Casule (ornát), 17. století

Daroval děkanský úřad v Pardubicích, 1896
Inv. č. CT 17

K lidskému životu od nepaměti patří také náboženství. Ačkoli se muzeum vždy prezentovalo jako instituce světského charakteru, má-li dokumentovat doby minulé i současné, musí se v jeho sbírkách objevit i předměty související s náboženskou tématikou. Mnohé z nich se do muzea dostaly ještě dávno před druhou světovou válkou a následným bouřlivým obdobím perzekuce církví, tedy se souhlasem jejich původních vlastníků.
To je příklad i této casule (ornát) z červeného sametu, kterou muzeu daroval Důstojný úřad děkanský v Pardubicích v roce 1896 jako součást většího souboru církevního textilu. Je zdobená brokátem a vyšívaná stříbrem. Podle výšivky datované rokem 1681 je možné přiřadit casuli k nejstarším textilním předmětům v našich sbírkách, byť byla v průběhu svého užívání několikrát přešívána.

19 / Turecká křesadlová puška, 18. nebo počátek 19. století

Daroval Václav Komárek z Pardubic, 1897
Inv. č. Mil 58

Turecké zbraně tvoří ve sbírkách pardubického muzea nikoli bezvýznamnou část. Přicházely jako kořist z protitureckých tažení, bylo možno je dokonce koupit z kořisti po tureckých porážkách anebo je na našem území zanechali Turci, kteří drancovali Moravu.
Je možné, že takový původ má i turecká puška označovaná mezi sběrateli jako tüfenk (turecky puška). Do sbírek ji věnoval v roce 1897 Václav Komárek z Pardubic s tím, že zbraň pochází od Josefa Urbana (ve skutečnosti Urbance), mlynáře na Velehradě. Velehrad patří do oblasti, kam Turci čas od času zajížděli, navíc mlynář Ubranec pocházel z Nivnice, která je k Uhrám, odkud Turci přicházeli, ještě blíž. Jisté je, že se zbraň používala i poté, co se dostala do rukou středoevropanů. Svědčí o tom jednoduché opravy, prováděné nejspíš někde ve venkovské kovárně. Předmět je v původním stavu, ve kterém se na konci 19. století do muzea dostal.

22 / Depot zlatých předmětů z Ostřetína

Zakoupeno od pana Seiberta, hodináře Karla Rullera z Holic a neznámého strážníka z Ostřetína, 5. 11. 1901
Inv. č. A1186 až 1188, A5135, A5150

Depot zlatých předmětů lužické kultury (1300/1200 až 1050/1020 př. Kr.) mladší doby bronzové byl objeven v srpnu roku 1901 při hloubení meliorace v obci Ostřetín v poloze „Na Hradcích“. Dělníci tehdy našli patnáct drobných svitků vyrobených ze zlatého drátu v přibližně metr hlubokém výkopu. Svitky byly vzájemně spojeny v řetízek. Nálezci přirozeně nepřikládali objevu příliš velký význam, artefakty považovali za mosazné. Svitky si mezi sebou rozdělili. Dělník Petrlý pak prodal sedm svitků holickému hodináři Karlu Rullerovi, který nepochybně znal jejich skutečnou hodnotu a obratem je roztavil. Díky uvědomělému přístupu profesora Františka V. Sovy z pardubické reálky a učitele Bělohlávka se podařilo pardubickým muzejníkům zakoupit jeden svitek a několik drobných zlomků. Zbytek depotu se však pro muzeum zachránit nepovedlo.

24 / Podmalba na skle, druhá polovina 19. století

Získáno od Bohumila Vlčka, akademického sochaře, 1906
Inv. č. E 20

 Tento předmět získalo muzeum od akademického sochaře, k jehož známému dílu vzhlíží mnozí obyvatelé Pardubic takřka každý den. Bohumil Vlček (1862–1928) zhotovil v roce 1903 na podnět Muzejního spolku rozměrný reliéf s tematikou pověsti o Ješkovi z Pardubic a původu pardubického městského znaku podle předlohy Mikoláše Alše, který je umístěn na předbraní pardubické Zelené brány. Vlček, jenž v Pardubicích žil, uplatnil své umělecké nadání i na dalších místech ve městě (výzdoba domů v ulici Bratranců Veverkových či osm medailonů českých skladatelů a dramatiků na Městském divadle).
Od Bohumila Vlčka muzeum získalo tzv. podmalbu – obrázek malovaný na sklo, a to s výjevem Výuka Panny Marie sv. Annou. Autoři těchto obrázků, které byly zvláště v 19. století oblíbenou výzdobou venkovských světnic, zpravidla nejsou známí. Často však lze určit region, kde podmalba vznikla – v tomto případě se jedná o hraniční oblast Kladska a Orlických hor.