Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1975–1992 / 87, 95, 97, 100, 101, 103, 105

Úvod Muzeum Archiv výstav a expozic Archiv výstav a expozic 2021 Věci vyprávějí 1975–1992 / 87, 95, 97, 100, 101, 103, 105

87 / Talíř, 18.–19. století

Zakoupeno ve Starožitnostech Hradec Králové, z pozůstalosti sběratele Antonína Kouby, 1977
Inv. č. E 1552

Předměty, které vhodně rozšiřují sbírku, se čas od času objevují i v nabídkách prodejen starožitností. Týká se to i tohoto keramického talíře (typu majolika), který zakoupilo muzeum v roce 1977 v obchodu se starožitnostmi v Hradci Králové. Předmět pochází z pozůstalosti Antonína Kouby, vyučeného řezníka, jenž žil ve 20. století v Blatně u Hlinska. Byl vášnivým sběratelem a svůj dům naplnil předměty lidového umění, hlavně z regionu svého bydliště, sklářskými výrobky, keramikou, dřevěnými plastikami, historickým nábytkem nebo obrazy.
Talíř je zajímavý i dochovanou nálepkou s nápisem „N.V.Č. Praha 1895“, odkazujícím na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze roku 1895, se značkou hlineckého výstavního odboru. Na národopisnou výstavu se sbíral materiál z mnoha lokalit, organizátoři ji totiž pojímali jako celonárodní manifestaci vyspělosti české lidové kultury.

95 / Nejvzácnější orchidej Františka Procházky

Objevil František Procházka, botanik pardubického muzea, 1978
Inv. č. B0950/0020664 (prstnatec májový rašelinný)

František Procházka (1939−2004) se narodil v Sušici. Absolvoval studia na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské a záhy začal pracovat jako botanik muzea v Pardubicích. Jeho zásluhou se botanická sbírka rozrostla o řadu regionálních sbírek a zařadila se mezi nejpočetnější v České republice. Během svého působení si získal mezinárodní věhlas. Kromě bohaté publikační činnosti se věnoval ochraně přírody, organizoval biologické olympiády, exkurze a vandry. Pořádal četné přednášky pro veřejnost, kde uplatnil výjimečný řečnický talent. K botanice a ochraně přírody dokázal strhnout celou generaci mladých lidí, která dnes patří mezi uznávané znalce ve svém oboru.
Prstnatec májový rašelinný (Dactylorhiza majalis subsp. turfosa) od Františka Procházky je nejcennější položkou botanické sbírky v pardubickém muzeu. Jedná se o nový taxon, který František Procházka objevil v roce 1978, endemit rostoucí pouze na rašeliništích a zrašelinělých loukách Šumavy a Krušných hor.

97 / Vyšívaný ubrus

Zakoupeno od Karolíny Rýznerové, 1986
Inv. č. E 1681

Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895 měla za cíl povzbudit národní cítění a prokázat kvality širokých českých venkovských vrstev. K prezentaci „lidovosti“ sloužily také různé kroje a výšivky. Pro tuto prestižní výstavu byl určen i prezentovaný ubrus, který vyšila Antonie Rýznerová, manželka významné české osobnosti Čeňka Rýznera. Čeněk Rýzner (1845–1923) byl lékař a archeolog, který se zasloužil například o archeologický průzkum pravěkého pohřebiště v Úněticích u Prahy. S Antonií, dcerou ředitele únětického panství Václava Lemingera, se oženil v roce 1867. Památka na šikovnost Rýznerovy manželky se do sbírek Východočeského muzea dostala v roce 1986 nákupem od Karolíny Rýznerové, která do druhé poloviny 80. let pracovala v pardubickém muzeu jako konzervátorka a se slavným archeologem ji pojilo příbuzenství – byl to její pratchán (dědeček jejího manžela).

100 / Herbářové položky z východních Čech sbírané Rudolfem Traxlerem roku 1903

Převod z Muzea Podkrkonoší v Trutnově, 1989
Inv. č. B0187/0102554 (koukol polní), B0792/0110585 (šípatka střelolistá)

Rudolf Robert Traxler (1858–1940) studoval na reálce v Trutnově a poté se stal knihkupcem v Josefově. Je označován za jednoho z nejpilnějších a nejzkušenějších botaniků východních Čech. Jako znalec krkonošské květeny byl prvním botanikem, který upozornil na druhové bohatství Rýchor. Dokonale prozkoumal květenu Jaroměřska a své sběry ukládal do velkých herbářů. Největší herbář věnoval botanickému ústavu Karlovy univerzity v Praze. Svým vynikajícím dílem přispěl k botanickým výzkumům východních Čech a dokázal kolem sebe soustředit velké množství floristů. Do pardubického muzea byla jeho sbírka čítající kolem 1 500 kusů herbářových položek převedena v roce 1989 z Muzea Podkrkonoší v Trutnově.
Z kolekce Rudolfa Traxlera jsme vybrali dva sběry. Koukol polní (Agrostemma githago) – z pole u Josefova – byl ještě v polovině 20. století hojný druh, kvůli vyspělému zemědělství v současné době téměř vyhynulý. Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia), sbíraná v okolí rybníka u Holohlav, je rozšířená vodní a bažinná rostlina s charakteristicky utvářenými listy.

101 / Tiskové štočky s nerealizovanými návrhy prvních československých státovek z roku 1919

Darovaly Východočeské tiskárny v Pardubicích, 80. léta 20. století
Inv. č. N 4.46

V 80. letech minulého století získalo muzeum od Východočeských tiskáren v Pardubicích, nástupnického podniku významné pardubické tiskárny Ott o a Růžička, dva znehodnocené tiskové štočky s motivem prvních nerealizovaných československých státovek z roku 1919 v hodnotě 1 a 5 Kčs. Firma Ott o a Růžička založená v roce 1897 a sídlící zprvu na dnešní třídě Míru, později ve Smilově ulici, byla známá mimořádnou kvalitou svých tiskovin. Vyráběla se zde celá řada běžných i reprezentativních a technicky náročných produktů. Po vzniku Československé republiky proto dostala tiskárna pověření od Bankovního úřadu k tisku prvních papírových platidel nového státu. Ačkoliv se u Ott a a Růžičky nakonec tiskly pouze desetikoruny, prezentované tiskařské štočky jsou dokladem významné role pardubické tiskárny při vzniku prvních platidel samostatného Československa.

103 / Pamětní kniha muzea z let 1902–52

Z úschovy vrátil pan Lubomír Netušil z Pardubic, 1990
Inv. č. Rkp 405

Muzea se zpravidla snaží uchovat vzpomínku na návštěvy významných osobností. Muzejní spolek v Pardubicích měl k tomuto účelu zřízenou zvláštní návštěvní knihu. Je nadepsána jako památník a byla vedena celé půlstoletí od roku 1902 do roku 1952. Zapisovali se do ní účastníci významných muzejních akcí, přičemž nejvýznamnější osobností, která je zde zaznamenána, je nepochybně první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ten navštívil muzeum 24. září 1922 a jeho autogramu se v knize dostalo celé jedné strany.
Osudy této knihy jsou příznačné pro vývoj ve 20. století. Zápisy v ní končí rokem 1952, v roce následujícím byl zámek i se sbírkami předán do rukou státu. Staří pánové z Muzejního spolku však některé věci státu nepředali. Věděli, že tyto předměty by komunistický režim mohl zničit, a tak „zmizela“ i tato pamětní kniha. Do muzea se vrátila hned v roce 1990, kdy ji z úschovy přinesl pan Lubomír Netušil.

105 / Dóza od cukrovinek firmy Melartos, druhá čtvrtina 20. století

Převod od Okresního úřadu Pardubice z pozůstalosti paní Šafářové, 1992
Inv. č. Ř 707

Pardubice jsou známé jako město perníku. Své přízvisko si vysloužily díky jeho tovární výrobě, která se zde rozvíjela už před první světovou válkou. Prezentovaná plechová nádoba byla určena k uchování výrobků jednoho z místních perníkářských podniků – firmy Melartos. Na předmětu je nad nápisem označujícím výrobce patrná i firemní značka – včela. Jednalo se o první pardubickou továrnu na perník, která byla založena roku 1913, její sídlo se nacházelo v dnešní ulici 17. listopadu čp. 947. K dalším významným perníkárnám tehdy patřily firmy Mellekta, Ambrosia, Panis nebo Kapo.
Dóza byla do muzea získána v roce 1992 jako odúmrť, což je jedna z forem akvizic sbírkových předmětů. Stane se tak, když zemře člověk bez dědiců a jeho majetek dědí stát. Ten prostřednictvím svých orgánů umožňuje muzeím výběr předmětů z těchto pozůstalostí.