1888: Otevření Pírkova ateliéru

Od počátku 19. století se lidé pokoušeli o zachycení obrazu okolního světa zejména pomocí camery obscury. Louis Daguerre v roce 1839 představil daguerrotypii, což byl jeden z prvních úspěšných fotografických procesů. Celou druhou polovinu 19. století byla nejpoužívanějším nosičem fotografie skleněná deska. Až film, používaný od počátku 20. století, umožnil proniknout do tajů fotografie i amatérským umělcům.
V Pardubicích působilo na přelomu 19. a 20. století několik fotografů, ale největší věhlas z nich získal Josef Pírka nebo též Pírko (1861–1942).

Fotografovat se učil u Antona Glöcknera v Šumperku a po čtyřech letech učení si v roce 1877 otevřel v Pardubicích Glöcknerovu filiálku. Začal fotografovat pardubické dostihy i parforsní hony. Těchto podniků se účastnila i vysoká šlechta. V roce 1888, kdy si Pírka otevřel vlastní atelier, získal titul „Dvorní fotograf vévody nassavského“, kterého si velmi vážil. Roku 1899 pak obdržel titul c. k. dvorního fotografa. Kromě šlechty fotil měšťany, město, jeho okolí i obyčejné lidi.
Koně a dostihy fotografoval Pírka také v Rusku a znal se s řadou významných lidí v Evropě, kteří zavítali na hony do Pardubic. Věnoval se malbě a kombinoval malbu s fotografií. Velmi úspěšně pracoval s retuší.

Konec habsburské monarchie v roce 1918 nesl Josef Pírka velmi těžce, stejně jako zesměšnění v satirickém románu Huláni a kavalíři (1928) či smrt jediného syna Josefa (1930). Na rozdíl od řady jiných pardubických fotografů se významná část Pírkova díla (skleněné fotodesky) dostala do pardubického muzea.
Právě díky fotografiím Josefa Pírky si můžeme udělat obrázek, jak vypadaly Pardubice na konci 19. a počátku 20. století.

ZAJÍMAVOSTI

Fotografu Stoklasovi se poukáže 500 Kč za fotografování zločinců.
Zasedání městské rady v Pardubicích 9. 2. 1924